Rakouská část bohumínského panství a tamní zámek

 
 
     "Venkovské šlechtické rezidence bývaly od dob renesance vybaveny tak, aby vedle úlohy obydlí dostatečně reprezentujícího daného aristokrata v jeho veřejném i politickém postavení mohly plnit i funkce s tím spjaté v rámci jeho panství (dominia), správy velkostatku, politického úřadu. … "

 
Petráň, J.: Dějiny hmotné kultury II./1
Praha, Karolinum, 1995, s. 186

 
 
    Od války o tzv. rakouské dědictví (1742), kdy bylo kdysi po obou stranách řeky se rozpro-stírající bohumínsté panství se statusem minor pojednou rozděleno na dvě části, se původně středověké sídlo majitelů panství - bohumínská tvrz od pradávna nazývaná Barutswerde (podle údajných zakladatelů - rodu Barthů) nalézalo v jiné zemi než bylo vlastní město - Prusku. 
 
     Poslední žijící mužský potomek hraběcího rodu Henckel von Donnersmarck - Johann Erdman Henckel von Donnersmarck, který se ujal bohumínského panství jakožto jediný zá-konitý dědic v roce 1752 (tehdy mu bylo pouhých patnáct let) byl díky hýřivému způsobu života úřední cestou v červenci roku 1756 donucen k vystěhování z bohumínského hradu a přijmutí útočiště v nedalekém městě.
 
     V Bohumíně ale bydlel pouze jeden rok. Po bitvě u Kolína (18. června 1757), když vítězné rakouské císařské vojsko dne 11. července 1757 po překročení Odry začalo obsazovat pruskou část panství, se totiž vrátil i přes tichý nesouhlas císařského dvora spolu se svými věrnými zpět do hradu odkud až do své smrti spravovat své panství.
 
     "Hospodářský stav bohumínského panství byl na přelomu 18. a 19. století velmi neutěšený, poněvadž celou částku, za kterou by bylo případně možno toto panství prodat, vyčerpají dluhy a závazky na něm váznoucí - vždyť půjčky činí 55.615 Zl a 15 Kr, úroky a soudní útraty činí 16.223 Zl a 27 Kr a věno připsané dvěma dcerám majitele panství dosahuje výše 12.000 Zl."
 
Weltzel, A.: Geschichte des Ratiborer Archipresbiterats.
Breslau 1896, s. 572.
 
    Johann Erdmann Henckel von Donnersmarck, který se svým jednáním dostal do otevřených rozporů s politikou rakouského císařského dvora, byl dne 14. října 1802 okolnostmi donucen podepsat na nedalekém krzyżanovickém zámku smlouvu, dle které rakouská část bo-humínského panství - tj. město Bohumín a vesnice Kopytov, Pudlov a Šunychl bude za cenu  83.838 Zl a 42 Kr vídeňské měny prodána knížeti Karlu von Lichnowskému.
 
     ".Kníže Karl von Lichnowský (* 1756 - + 1814) byl velice vzdělaný a z humanitních věd-ních oborů nadevšechno miloval hudbu a literaturu - jakožto žák samotného Wolfganga Ama-dea Mozarta byl skutečně vynikajícím pianistou, z oblasti filozofie a literatury byl fascinován dílem Françoise Voltaire, jehož knihy dokonce překládal do němčiny.
     Ve své vídeňské rezidenci pořádal pravidelně každý pátek komorní koncerty, na nichž vy-stupovali mimo jiné Wolfgang Amadeus Mozart, Ludwik van Beethoven, … a jiní."
 
Bindacz, J.: Krzyżanowice - Kronika XX. wieku.
Krzyżanowice 1998, s. 47.
 
     Kníže Karl von Lichnowský prodal za 100.000 Zl vídeňské měny dne 31. prosince 1811 tzv. c.k. rakouskou část bohumínského nižšího stavovského panství rytíři Albertovi (někdy se též uvádí Adalbertovi) Gusnarovi von Komorno, který se usídlil přímo ve městě.
     Teprve jeho potomku - rytíři Erdmannu Gedronu Gusnarovi von Comorno - se v roce 1817 podařilo odkoupit od původních majitelů na východní straně bohumínského náměstí dva měš-ťanské domy čp. 7 a 8, které přestavěl na důstojnou rezidenci majitelů panství.
 
     Protože se Gusnarové von Komorno potýkali s poměrně značnými finančními potížemi, přijali dne 1. května 1843 nabídku manželky polského revolucionáře hraběte Ignáce Rudnitz-kého toho času internovaného na Sibiři - hraběnky Marie Rudnitzké, dcery opavského advo-káta Piatkeho (někdy též Pieskeho) von Strzebowic - na odprodej zadluženého panství za 163.000 Zl konvenční měny.
 
     "Ta se při koupi bohumínského panství zavázala zaplatit 6. května 1843 v hotovosti 63.490 Zl a 31 Kr konvenční měny, dalších 30.000 Zl konvenční měny ve třech splátkách vždy k 1. květnu roku 1844, 1845 a 1846 s 5% úrokem. Dalších 68.369 Zl a 42 Kr konvenční měny pak činily dluhy váznoucí na panství, které převzala jako povinnost, a 1.139 Zl a 47 Kr konvenční měny činily úroky z dluhů od 1. ledna do 30. dubna 1843."
 
Dostal, F.: Geschichte der Herrschaft und der Stadt Oderberg samt Umgebung.
Oderberg 1913, s. 22.
 
     Rozšíření zámku o měšťanský dům čp. 9 (původně sídlo poštovního úřadu, později sídlo rakousko - uherského četnictva) provedl podle projektu vítkovického architekta a stavitele Josefa Krause v roce 1853 až nový majitel bohumínského velkostatku Leopold Adam Sig-mund von Heydenbrant und der Lasa (+ 1897) - manžel hraběnky Olesie (někdy též se uvádí Alexandry) Rudnitzké a zeť hraběnky Marie Rudnitzké, přičemž všechny tři domy přestavěl v novoklasicistním stylu. 
      Někdy v té době se podařilo taktéž vykoupit pozemky za zámkem, na nichž pozvolně za-čal vznikat zámecký park a okrasná zahrada.
 
     V roce 1865 došlo k nucenému exekučnímu prodeji panství - v dražbě jej získal člen pros-tějovské židovské komunity Singer (někdy též nazýván Winter), který jej po neúspěšném vy-jednávání s městskou radou nechal o tři roky později 1868 intabulovat svobodnému pánu Konrádu Mattencloitovi. A právě tehdy přestal zdejší zámek sloužit svému účelu - již nikdy se nestal rezidenčním sídlem majitele zdejšího panství.
 
     "Hraběnka Marie Rudnitzka - bývalá majitelka bohumínského panství - zemřela v chudobě u svého zetě Leopolda Adama von Heydenbrant und der Lasa dne 4. března 1868 v Gliwichach.
     Na její výslovné přání byly její tělesné ostatky převezeny do sídelního města jejího někdejšího panství a zde dne 7. března 1868 uloženy do hrobky nacházející se v tehdejším jihozápadním okraji bohumínského hřbitova, nad níž nechala z úcty a vděčnosti postavit na své náklady nenápadný železný kříž s tabulkou její bývalá komorná - slečna Josefina Formandelová."
 
Dostal, F.: Geschichte der Herrschaft und der Stadt Oderberg samt Umgebung.
Oderberg 1913, s. 100.
 
     V roce 1886 byl z nařízení nového majitele bohumínského panství hraběte Heinricha La-risch - Mönicha von Ellgoth und Karwin zdejší zámek adaptován na byty a kanceláře pro za-městnance velkostatku.
     Jeho syn hrabě Johann Larisch - Mönich von Ellgoth und Karwin, který se stal majitelem panství v roce 1923, přišel o bohumínský zámek 1. května 1945, kdy byl zkonfiskován nejprve ve prospěch státu ale záhy se převodem stal majetkem města.
 
     Historie původně tří bohumínských měšťanských domů čp. 7. - 9. pak byla definitivně uzavřena v dubnu roku 1989, kdy v důsledku velice špatného stavu musel stavební odbor Městského národního výboru Bohumín nařídit jejich demolici.
     Zámecký park (později přejmenovaný na městský park) s okrasnou zahradou, ve kterém byla od roku 1953 umístěná meteorologická stanice (meteorologické pozorování v Bohumíně započalo však již od roku 1853) , s obnoveným hudebním pavilónem (1960) dnes již díky nové zástavbě domů čp. 446 - 447 také neexistuje. 
 
 
 
 
Pašerácká tajná chodba
 
     Ze sklepení bohumínského zámku vedla cihlami vyzděná tzv. pašerácká tajná chodba do bývalého bohumínského hradu (dnešní Zámecký hotel v Chałupkach - PL), pomocí níž, aniž by museli platit celní poplatky, panstvo a měšťané pašovali zboží nejrůznějšího druhu.